Pětinásobný olympijský medailista, vítěz maratonu z Helsinek 1952 a jeden z vůbec nejslavnějších atletů všech dob. To je Emil Zátopek, rodák z Kopřivnice, který by se býval dožil v letošním olympijském roce sta let.
Zlatá z olympiády aneb Zátopkova klasika
Chudý ševcovský synek začal se závoděním ve Zlíně ještě coby student, kde skončil ve svém historicky prvním běžeckém závodě (na sto metrů) až druhý. Zátopek ale nebyl zvyklý na druhá místa, čtyřikrát dovezl z olympijských her zlatou medaili a jen na LOH v Londýně 1948 skončil v běhu na pět tisíc metrů druhý za Gastonem Reiffem z Belgie.
Medaile sbíral i se svou ženou Danou
Běh na pět tisíc metrů, běh na deset tisíc metrů, maraton. Ve všech třech disciplínách ustanovil Emil Zátopek nové olympijské rekordy, radost mu na LOH v Helsinkách v roce 1952 udělala jistě i jeho žena Dana (s níž se mimochodem narodili ve stejný rok i den), která v oštěpařské soutěži získala zlatou medaili. Co je ještě obdivuhodnější, maraton běžel ve finské metropoli tehdy vůbec poprvé v životě, přesto dokázal zvítězit – a porazit i britského držitele světového rekordu Jima Peterse, který Emilovu tempu vůbec nestačil, přecenil své síly, a nakonec z olympijského závodu potupně odstoupil.
Závěr kariéry a role funkcionáře
Emil Zátopek, muž, kterému “nebylo dáno běžet a usmívat se zároveň”, jak o sobě legendární běžec sám prohlásil, chtěl obhájit zlato z maratonu i na letních olympijských hrách v roce 1956, během tréninku si ale poranil tříslo a doběhl až šestý. Trojnásobný mistr Evropy už od poloviny 50. let aktivně nezávodil a věnoval se spíše reprezentativním funkcím v československých sportovních orgánech.
