Majka fialová (Meloe violaceus) je brouk (Coleoptera) z čeledi majkovitých (Meloidae). Majka má zkrácené krovky, které zakrývají zadeček jen zčásti. Dospělá majka dosahuje velikosti 1 – 4 cm, v závislosti na věku a pohlaví, samičky majek jsou větší než samečkové, navíc mají v břiše uložena vajíčka. V červnu dochází ke spojení samečka a samičky zadečky na několik dní, sameček je nucen sdílet cestu se samičkou a to chůzí pozpátku.
Vývoj májky je dosti komplikovaný a způsobuje, že jsou velice vzácné a proto chráněny. Z vajíček, která samička naklade, se vylíhnou larvy (triungulinus), vajíček je v jedné snůšce až 10.000, larvy jsou polyfágní a žerou de facto skoro úplně vše, můžou mít mezihostitele i na kulturních plodinách, kde se zdržují na vrcholcích a květech, přichytí se však brzy na hostitelský hmyz, obyčejně včelu samotářku apod. Toto stádium majky bylo dříve nesprávně považováno za samostatný druh – „veš včelí“. Larva se živí včelími vajíčky samotářské včely a pak se přemění na jeseň do druhého stádia. Toto stadium se ještě dvakrát svléká. Brzo se přemění na larvu třetího stádia a v tomto stádiu také přezimuje.
Jakmile nastane vesna, přemění se do čtvrtého stádia, poté se zakuklí a přemění v dospělého brouka. To jest u hmyzu přeměna nedokonalá – vajíčko, larva, dospělec. V nebezpečí, například při dotyku, vylučuje z kloubků na nohou nažloutlou olejovitou tekutinu – hemolymfu – obsahující prudce jedovatý terpen kantaridin. V minulosti jed často využívali traviči, je to doloženo už ve středověku, ale tyto znalosti měli lidé již předtím. Po zasažení kůže se postižené místo velmi špatně hojí, kantaridin je pro člověka smrtelný už v dávce 30 mg a je proto nutno dávat si pozor, zvláště u dětí. Poučeným lidem však riziko nehrozí a musíme tohoto ojedinělého brouka chránit, aby nedošlo k jeho vymizení z přírody. Neměli bychom zasahovat do přírodních procesů, kterým nerozumíme, a ví bůh, jestli někdy plně porozumíme.
