DOVOLENÁ S MALÝMI DĚTMI

 

Autem, autobusem nebo letadlem?

Hotel, chatička nebo penzion?

Moře nebo hory?

Vlastní strava nebo all inclusive?

Léto už sice skončilo, ale dovolená s dětmi se opakuje každý rok, v různá roční období. S našimi dětmi, dcera 2 roky a syn 6 let, jsme už podnikli spoustu dovolených a ráda bych se s vámi podělila o naše zkušenosti.

Nebudu psát o době, kdy jsme jezdili jen se synem, protože ať nám to tenkrát připadalo jakkoliv náročné, nebylo to nic oproti tomu, co zažíváme na dovolené se dvěma dětmi.

Když bylo synovi necelých 5 let a dcerce 9 měsíců, rozhodli jsme se s přáteli odjet autem do Itálie. Strašně jsem se toho bála. Vždyť dcera je tak maličká, co když se něco stane? Navíc než jsme odcestovali, tak měla malá rýmu. Jak to tam budu dělat, když ještě neumí smrkat? Závěr byl jasný. Bereme do auta vysavač, abych mohla odsávat. Manžel na mě sice koukal jak na blázna, ale já pro svůj klid a její zdraví byla neoblomná.

Rozhodli jsme se jet na noc, vyjeli jsme někdy kolem 19 hod. Cesta byla kupodivu bez problému, obě děti brzy usnuly. A až na jedno probuzení dcery na kojení, spaly celou cestu.  Ubytováni jsme byli v menším komplexu, kde byly pokoje s vlastní kuchyňkou. Což jsem tenkrát ocenila, protože malá ještě nejedla to, co my. Mohla jsem jí tak bez problému kdykoliv uvařit její jídlo nebo ohřát mléko. Malá tu změnu zvládala bez problému, naopak mě strašně překvapila, jak byla v pohodě a já nakonec také. Rýmu jsme odsály všehovšudy dvakrát, protože mořský vzduch ji vyléčil. Syn je bezproblémový a relativně velký, takže ten byl naprosto v pohodě. A i díky tomu, že jsme s sebou měli babičku a přátele s dětmi, tak jsme si tu dovolenou i užili a celkem si odpočinuli.

Téhož roku jsme ještě jeli na dovolenou na Mácháč s babičkou a dědou, kde jsme byli ubytovaní v hotelu a museli se stravovat ve společné jídelně s dalšími hosty. Zde jsme narazili na první problém s naší již 10 měsíční dcerou. Společné jídlo s dalšími lidmi nenesla dobře. Nechtěla sedět, v jejím okolí bylo příliš rušivých elementů. Jídlo chtěla jíst sama, ale to pak bylo všude.  A protože je ráznější povahy, tak se dost vztekala. Proto doba jídla byla pro nás všechny celkem stresující. Rychle se najíst a rychle odejít, ať nerušíme ostatní. Já vím, je to malé dítě, ale asi nikdo nestojí o pozornost, když se jeho dítě zrovna nechová nejlépe.

Poslední dovolená byla jen my čtyři s manželem a dětmi ve stanu na čtyři dny. A byla to paráda. Jídlo dostala malá kdy chtěla, ve stanu se mohla válet jak chtěla, běhala kolem stanu a hrála si jak chtěla. Nebyla omezovaná samými zákazy a tudíž neměla tolik prostoru pro vztekání a užili jsme si to všichni.

 

A teď letošní dovolené.

První proběhla zase s babičkou a dědou v Krkonoších, kdy dceři byly 2 roky a synovi 6 let. Vybrali jsme baby friendly hotel, což bylo výhodou pro obě děti. Měli jsme plnou penzi, opět ve společné jídelně. Tady opět nastal s dcerou trošku problém. Když zrovna nechtěla jíst, tak jídlo házela, odstrkovala talíře a podobně. Jelikož byla v jídelně i hernička, tak nechtěla sedět v židličce a chtěla si hrát. Některé dny byly lepší, jiné horší. Jinak to byla celkem náročná dovolená, protože malá toho moc neujde a v kočárku už také moc být nechce. A vyžaduje asi více pozornosti než minulý rok.

Poslední letošní dovolená byla celkem rychlovka. Manžel řekl, že chce někam letět (pozn. ještě jsme ani jeden nikdy neletěli letadlem). V pondělí jsme zašli do cestovky a ve čtvrtek odlétali do Řecka. Nejenže jsem měla strach z letadla a jak to všechno zvládneme na letišti, ale co když se tam něco stane a nebudeme se moc sebrat a odjet domů? No popravdě, vůbec se mi nechtělo. Na letišti jsme to zvládli úplně bez problémů, všude nám poradili, nikde jsme s malými dětmi nečekali. Super, začínala jsem se pomalu těšit.  Let neměl žádné zpoždění, na letišti se děti celkem bez problému daly zabavit. Let byl klidný a rychlý … syn půlku cesty prospal a malá koukala na notebooku na pohádku. Takže paráda, další strašák za námi.

Do Řecka jsme přiletěli kolem 9 hodiny večer, než jsme se dostali na ubytování, bylo už dost pozdě. Děti byly unavené, takže jsme hned zalezli všichni do postelí. Dovolená to byla krásná, krásné ubytování, bazén, ze kterého děti nechtěly vylézt. Moře tak akorát příjemně teplé, ale ne jako kafe, krásně čisté. Všichni milí a usměvaví. Děti to tam zvládaly naprosto v pohodě, už i společné jídlo se u dcery trochu zlepšilo. Už tolik nevyváděla, i když jí prostě neudržím u stolu déle jak 10 minut. Měli jsme all inclusive, takže neomezené pití a neomezená zmrzlina byla pro děti rájem. Vše probíhalo naprosto v pohodě až do úterního večera, kdy malá začala fňukat, že jí bolí ouško.  Dala jsem jí Nurofen a řekla si, že uvidíme ráno. Ráno vypadala v pohodě, tak jsem myslela, že to bude dobré. Po obědě už jsem jí na to ouško ani sáhnout nemohla a začala mít teplotu. Měla jsem s sebou všechny možné léky (na teplotu, průjem, záněty močového měchýře, chřipku, a nevím co všechno, ale na ouško zrovna nic). A tak jsme se rozhodli zavolat paní delegátce a poradit se s ní, jak je to s doktory. Paní delegátka byla perfektní, vše zařídila, pro manžela s dcerou přijel až do hotelu řidič, který je odvezl k doktorovi, pak ke specialistovi a cestou zpátky i do lékárny. Jediný problém byl v naší znalosti anglického jazyka. Jelikož já se synem zůstala na hotelu, tak manžel jel s dcerou sám a doktorům moc nerozuměl. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, nasadili jsme antibiotika, kapali do ouška a malá ten poslední den do odletu zvládla v pohodě. Nechala si i vysvětlit, že nemůže do vody a obešlo se to bez scén.

Let zpátky byl hodně náročný. Letěli jsme až na noc a let měl 40 minut zpoždění. Na letišti žádné zabavení pro děti, takže to čekání bylo opravdu dlouhé. Dcera byla už ukňouraná. Konečně jsme nasedli do letadla a chystali se k odletu. Jenže malá si zrovna usmyslela, že nebude sedět a předvedla tam totální hysterickou scénu, kdy kopala nohama, ječela na celé letadlo, vyhazovala dudlíka … No umíte si představit, jak mi asi bylo. V tu chvíli se chovala jako totální rozmazlený nevychovaný spratek a na mne bylo celou tu situaci zvládnout a uklidnit jí co nejdříve.  Naštěstí to trvalo celé asi 5 minut, i když mně to připadalo jako věčnost, a malá pak vyčerpáním usnula. Jasný, já jako máma vím, že to bylo únavou, bolestí ucha a trochu její vzteklou povahou. Ale příjemné to nebylo.

Takže na závěr, dovolená s malými dětmi už jenom autem. Letadlem až bude dceři tak 5 let nebo podle toho, jak se bude její povaha vyvíjet. K moři už jenom tak do Itálie nebo Chorvatska, kde se můžeme sebrat a jet domů, když dětem něco bude. A nejlépe s vlastním stravováním…i když, příští rok už to bude zase o něco lepší.

A jaké máte zkušenosti vy? Podělte se, ať vím, že v tom nejsem sama.

Další příspěvky: