Bojíte se rádi? Máme pro vás tři tipy na záhadná místa! Trojka je magické místo a poradíme vám, která tři TOP místa navštívit. Vše stihnete během jednoho dne. Budete se bát, nadšeně obdivovat a zároveň se krásně projdete na čerstvém vzduchu. Nevěříte?
Tajemný hrad Kozlov u Lomnice nad Popelkou
Tajemný hrad Kozlov. Nikdo neví, kdo a kdy ho postavil. V útrobách hradu je obrovská díra, ve které skončilo mnoho nešťastníku. Proč byla díra postavená? To nikdo neví. V předminulém století se záhadu tajemné hradní díry pokoušeli objasnit obyvatelé nedaleké Libuně. Svázali pevná lana a sestoupili na dno propasti. Chvilku se zdálo, že díra nemá ani začátku, ba ani konce. Jenže z útrob se najednou ozvalo „přineste krumpáč, jsou tu železné dveře.“ Železné dveře tu už dnes nejsou. Kdo je nakonec odnesl, je ve hvězdách. Víme jistě, že honorace Libuně další zkoumání smrtelné propasti zakázala!
Ke Kozlovu se pojí další pověst. Nedaleká Lomnice nad Popelkou má v městském znaku Tatarského mužíka. Tehdy do končin kolem hradu, nebo do hradu samotného pronikl tatarský zvěd. Moc toho neměl, a tak začal loupit a přepadat. Když přepadl bohatého kupce z Prahy, měšťanům Lomnice došla trpělivost. Svolali odvážné muže a rozhodli se Tatařína přelstít.
Přímo před hradem vykopali jámu, kterou ti nejodvážnější zakryli chvojím. Potom občané Lomničtí začali dělat velký hluk. Rozespalý Tatařín vyběhl z hradu a propadl se do díry. Tatařína byl nakonec vsazen do vězení a později převezen do Prahy, kde byl ponejprv zmučen a později popraven. Král Václav ocenil odvahu Lomnických a dal jim do erbu Tatarského mužíka. Pláč a nářek je od té doby slyšet v hradních rozvalinách…
Hrad Bradlec. Nevysvětlená sebevražda, nebezpečný rytíř a podzemní chodba
Ponurý a temný hrad Bradlec. Nynější rozvaliny již dávno nepřipomínají kdysi tak mohutný hrad. Ale Bradlec má svou bohatou a taky temnou minulost.
Když Bradlec nedlouho před svou smrtí dobýval král Václav IV. protože na hradě bylo sídlo zemského škůdce, nemohli útočníci pro silné zdi do hradu vniknout. Toho využili obránci a z hradu nenápadně a postupně začali utíkat. Celá akce se nakonec prozradila. Útočníci nakonec vtrhli do hradu a zajali na tři desítky obránců. Poté je odvezli do Prahy a král Václav je nechal všechny do jednoho pověsit, ale samotného vůdce Vaňka z Jenštejna ušetřil. Nicméně hrad mu král nikdy nevrátil.
V polovině 19 století došlo ve zříceninách Bradlece k velké tragédii. Zastřelil se tam student práv. Říkalo se, že to nebyla pravda a z hradeb ho shodil rytíř, který nikdy netrpěl opovážlivce, kteří přijdou do hradního areálu v noční hodinu…
Na tajnou chodbu nás upomíná další událost. Tehdy tam přišel odvážlivec z nedaleké Bradlecké Lhoty. Měl třikrát vysvěcenou hromničku a vlezl do sklepení hradu, kde prý byla tajná chodba. Na cestu si svítil loučí, ale tu mu několikrát jakási ruka zhasla. Nakonec propukl v šílenství. Nemohl najít cestu zpět a tak se zkoušel zabít tím, že si tloukl hlavu o stěnu chodby, ale ani to se mu nepovedlo. Řízením osudu nakonec z temné chodby vylezl a doběhl zpátky do Lhoty. Leč po několika dnech ze strachu, šílenství a únavy zemřel…
Tajnou chodbu v první polovině dvacátého století zasypal Klub českých turistů, jelikož ani smrtelné ponaučení nešťastníka z Bradlecké Lhoty nezastavilo hledače pokladů v tajné chodbě na Bradleci.
Kumburk a meluzína Eliška
Kumburk je větším sousedem Bradlece. Říká se, že oba hrady jsou propojené podzemní chodbou. Také se říká, že za větrných nocí je na hradbách slyšet meluzína. To je upomínka na Elišku Kateřinu Smiřickou. Zamilovala se do kováře Jiřího Wágnera. Nerovnému souznění mezi šlechtičnou a kovářem nikdo nepřál, a tak otec nechal Elišku uvěznit na Kumburku. Žila tam nejméně devět let a mezi tím zemřeli všichni její sourozenci a rodiče. Až na sestru Markétu Salomenu a slabomyslného Jindřicha Jiřího.
Z Kumburského vězení Elišku nakonec osvobodil Jindřich Oto z Vartemberka a Elišku pojal za manželku a nárokoval si polovinu obrovského Smiřického panství. Tomu nepřála Eliščina sestra Markéta a poslala na Jindřicha a Elišku vraha Zelenku. Když se ani to nezdařila, šla Markéta orodovat přímo ke králi!
Král Fridrich Falcký do Jičína úředníky, aby půlku panství Elišce odňali. Pak nastal obrovský výbuch.
Nepřežilo na třicet lidí. Nepřežila ani Eliška. Byla po kolena zasypána v sutinách, prosila o víno a vodu, jenže se na ní vrhla chudina a ztrhaly z ní všechny šperky a nakonec i šaty. Potom ji mrtvou a nahou dal odnést měšťan doprostřed náměstí, kde ji přikryl plátnem. Z výbuchu byla obviněna sama Eliška. To ona měla zapálit sudy se střelným prachem. Pravdu se ale již nikdy nedozvíme…
Od té doby zní smutná meluzína na Kumburku. Až tam budete, zkuste jí pozdravit. Třeba vám ukáže cestu ke schovanému pokladu. Šťastnou cestu!
