Rezonance ženskosti

Volný čas / Sloupek

 

Kdy budeš dost stará na to přiznat si, že jsi žena?

Už dlouhou dobu ve mně rezonuje slovo ženskost. Miluji tvrdou muziku, prošláplé tenisky, roztrhané kalhoty a nejraději bych volným vrškem zakryla celý svůj trup. Nevlastnila jsem vlastně nikdy nic trochu ženského a přála jsem si stále zahalovat se a zabalovat se do co nejvíc oversized hadrů. Zakrýt svoji ženskost a přiblížit se chlapům. Situací, kdy jsem se necítila jako žena, bylo čím dál víc a já si začala uvědomovat, že se ze mě vypařila veškerá šťáva.

 

Myslím si, že asi každá z nás zná tu klasickou situaci, kdy kráčíme po ulici a najednou spatříme na pohled sebevědomou ženskou v krásných šatech a botách na podpatku, které to vážně sekne. Co si to vůbec dovoluje? Vždyť si vykračuje, jako kdyby jí ta ulice patřila! To bych tedy já nikdy! Ne, já bych si tohle nikdy nedovolila, na to bych neměla odvahu.

Dnešní doba vyžaduje silné, emancipované a absolutně soběstačné ženy. Zároveň nikomu není příjemné nějak vykukovat z davu, nebo na sebe nedejbože nějakým způsobem upozorňovat. Proto jsme si už postupem času zvykly hodit na sebe volné triko, nějaké starší džíny, vlasy si jen tak ledabyle svázat do drdolu a vyrazit ven. Zkrátka zapadnout, abychom se náhodou nestaly tématem u kávy jiných žen. Někdy si dovolíme obléknout se trochu pro nás odvážněji, ale většinou jen tehdy, když to situace žádá.

Jak už jsem psala, i já jsem se s volným trikem a starými džínami dost dobře spřátelila. Proto mi tyto řádky nejsou cizí. Vždy, když jsem se dostala do výše zmíněné situace, moc jsem té hrozné ženské v krásných šatech záviděla a hledala výmluvy, proč já si tohle chování, pokud to tak můžu nazvat, zakazuji. Ať to byl stud či pošramocené sebevědomí. Vím, že mi chyběla ženskost. Stále jsem si zakazovala oblékat si to, co mi sluší a dlouhou dobu mi trvalo, než jsem přišla na to, že ulice může patřit i mně. Jen si dovol koupit si tu růžovou kabelku, co se ti už takovou dobu líbí. Nos ty zvonáče, které ti tak lichotí. Vem si tu puntíkatou sukni, ty červené baleríny a ciť se krásně. Protože tohle přesně jsi ty! Protože ty MŮŽEŠ.

 

 

Ve všech těch povinnostech jsme totiž zapomněly, jak důležité je v sobě probudit tu ženu, kterou jsme se narodily. Žena přináší do světa něhu a krásu, měkkost a něžnost. Proto mě mrzí, že často míváme roli té ,,drsňačky‘‘, která zvládá naprosto všechno. Nechci tím říct, že se teď najednou všechny navlékneme do nepohodlných šatů a budeme se promenádovat ulicemi s nosem nahoru. Jde mi o to být svá, nestydět se být ženou a ukázat krásy, kterými oplýváme. Těmi na povrchu i vnitru. Přijmout se i se svými nedokonalostmi, které někomu můžou přijít hrozně sexy! 

Tak se neboj přiznat si svoji ženskost a buď taková, jak tě souhra genů jednou dávno stvořila. Buď žena!

 Zdroj: Pixabay

AH

Další příspěvky: