Poklady Řecké kuchyně-1.díl

 

Gyros

Magazín / Řecká kuchyně

Je to jedno z těch jídel, o kterém beze zbytku platí, že co kuchař, to jiný recept. V Řecku a dalších jihoevropských státech narazíte na každém rohu na stánky nabízející nespočet variací tohoto tradičního občerstvení. A kdybyste ochutnali všechny z nich, zjistíte, že každý gyros je originál.

 

 

Nejprve bylo koření

Že jste o gyrosu ještě neslyšeli? Pojďme si jej tedy nejprve představit. Hned pro začátek ale upozornění pro všechny vegetariány – ti by si totiž moc nepochutnali. Gyros je primárně masitý pokrm, jeho základem je vepřové či skopové maso kořeněné speciální směsí bylinek (ostatně slovo gyros původně označovalo právě toto koření, teprve později název zdomácněl a užívá se pro celé jídlo). Maso upravené do podoby širokého válce se opéká na vertikálním grilu, který ve stáncích často bývá k vidění přímo z ulice. Zatímco připravený základ se griluje, kuchař z něj průběžně odkrajuje tenké plátky, přidá k nim další suroviny a servíruje, a to buď na talíři, nebo v tradičním bílém pita chlebu, který poslouží jako kornout. Přílohou k masu bývají nejčastěji hranolky, čerstvá zelenina a dresink. V klasickém řeckém gyrosu jde většinou o tzatziki (směs řeckého jogurtu s okurkou a česnekem), v jiných lokalitách si provozovatelé restaurací často usnadňují práci a používají třeba majonézu nebo tatarskou omáčku. To hlavní, co vytváří tak pestrou paletu chutí, je však zmíněná kořenící směs – do ní patří oregano, máta, paprika, sůl a pepř, ale vše ostatní si může kuchař přidat čistě na základě své fantazie a toho, co mu nabídne bylinková zahrádka na zápraží. Setkat se tak můžeme třeba s bazalkou, rozmarýnem, cibulí nebo česnekem.

 

Ideální pro turisty

Gyros se v průběhu minulého století stal typickým fastfoodovým jídlem – je rychle hotový, chuťově se mu nedá co vytknout a taky, přiznejme si to, není právě nejzdravější. V porovnání s hamburgerem by sice zvítězil na celé čáře, nicméně ve srovnání se zbytkem řecké kuchyně, která jinak vyniká svými pozitivními účinky na lidské zdraví, se mezi favority zrovna neřadí. Ale co naplat, své věrné fanoušky si získal nejen v Řecku, ale doslova po celém světě. Gyros podávaný v pita chlebu se dá ideálně přikusovat za chůze a tak se v řadě evropských měst dají běžně spatřit skupinky turistů, kteří při procházce po historickém centru v jedné ruce drží napůl snědené gyrosy, zatímco ve druhé listují průvodcem, na nějž kape omáčka.

 

 

Pozor, gyros není kebab

Pořád však hovoříme o řecké kuchyni, aniž bychom uvedli na pravou míru, že původní gyros vlastně není řeckým vynálezem. V Řecku je dnes sice jako doma, historikové se nicméně domnívají, že jeho kořeny je třeba hledat o něco dále na východ, konkrétně v oblasti dnešního Iráku. Odtud se také rozšířil i do Turecka, kde se nazývá kebab a přísně vzato nejde o totéž. Primární rozdíl je v použitém mase – je to koneckonců logické, převážně muslimští Turci vepřové nekonzumují. Místo toho používají většinou jehněčí, kuřecí nebo hovězí. Oproti gyrosu se liší i složení kořenící směsi.

Zdroj: Pixabay

 

Další příspěvky: