Velikonoce 2019

 

Zatímco loni jsme Velikonoce slavili na konci března, letos vycházejí až na druhou půlku dubna. Jak je to možné?  Jde totiž o takzvaný pohyblivý svátek, který nemá v kalendáři zakotvené pevné datum. Velikonoční sváty připadají vždy na první neděli po prvním jarním úplňku a mohou se tedy odehrát kdykoliv mezi 21. březnem a 21. dubnem.

Leckdo je dnes vnímá jako „svátky jara“, nicméně toto pojetí je poněkud zkreslené. Kořeny Velikonočních svátků sahají do dávné minulosti a tradice s nimi dnes spojené mají svůj původ ještě ve starověku. Posléze se smísily s novějšími pohanskými rituály a společně daly vzniknout pozoruhodné směsi lidových zvyklostí. Moderní doba pochopitelně překryla někdejší rysy velikonoc vlastním nánosem, a tak k nim dnes vedle tradiční pomlázky a malovaných vajíček patří třeba i zavřené obchody na Velikonoční pondělí a náročná dopravní situace.

Tradice našich předků

Vraťme se ale k tomu, proč vlastně Velikonoce vůbec v kalendáři jsou. Termín zhruba odpovídající datu jarní rovnodennosti není náhodný  – naši předkové – zřejmě již ve starém Egyptě a později Germáni a Slované – tou dobou slavili návrat teplých slunečních paprsků a loučili se se zimou. Univerzální symbol plodnosti, tedy vajíčko, zůstal s tímto obdobím spojený napříč staletími.
Ovšem tím hlavním svátkem, který předcházel dnešním evropským Velikonocům, je židovský pesach – připomínka osvobození Izraelitů z egyptského zajetí, odkud je podle Bible vyvedl Mojžíš. Právě v době, kdy si židé tuto významnou událost připomínali, se později odehrálo ukřižování a následné zmrtvýchvstání Krista. Obě tradice tak v následující době splynuly v jednu. Z hlediska křesťanství, které v Evropě nakonec převládlo, jsou Velikonoce – na rozdíl od Vánoc – vůbec nejvýznamnějším svátkem. Představují totiž připomínku nikoliv Ježíšova ukřižování, ale události, která se stala potom: jeho zmrtvýchvstání. Tím dal Kristus lidstvu naději, neboť se obětoval, aby nás vykoupil z našich hříchů. A to je víc než dobrý důvod, proč tuto událost každoročně slavit.

Pašijový týden

Týden před Velikonocemi se nazývá pašijový, odstartuje jej tzv. Květná neděle a rovněž další dny počínaje středou mají svá zvláštní pojmenování jako připomínku biblických událostí, které předcházely ukřižování. Uveďme jen stručné shrnutí: Škaredá středa je symbolickou vzpomínkou na Jidášovu zradu, údajně právě toho dne měl Ježíše prodat za třicet stříbrných. Prý bychom se neměli na nikoho mračit, ať nám to nezůstane. Tak si to letos vezměte k srdci!               
Na tzv. Zelený čtvrtek se měla odehrát poslední večeře, všem název odkazuje k pohanskému zvyku konzumovat tento den čerstvé zelené výhonky. Letos jich už je venku plno, tak nezapomeňte obohatit svůj talíř třeba o medvědí česnek!          
Velký pátek je patrně nejsmutnější den z celého roku, je to den Kristova ukřižování. Křesťanská tradice velí držet půst a vyhnout se těžké práci, pohané zase měli za to, že právě tento den v roce se otvírají poklady.      
Na Bílou sobotu půst končí a v domácnostech se finišuje s vařením a pečením tradičních pokrmů –  mazanec, nádivka s kopřivami, jehněčí pečeně, beránek… snad v každé rodině vytáhnou vlastní tajné receptury a pustí se alespoň jednou v roce do kulinářského umění. Vyvrcholením příprav na Velikonoce je pak neděle, tedy Boží hod velikonoční. To je den věnovaný oslavám vzkříšení. V křesťanském kalendáři Velikonoce tímto dnem končí, ovšem ten pohanský teprve začíná. Nezapomeňte nabarvit vajíčka, budou se hodit na Velikonoční pondělí, kdy přicházejí na řadu pomlázky a proslulý výprask (nejen mladých) dívek.