Mor včelího plodu je noční můra každého včelaře. Jejich včelstvům sice hrozí celá řada rizik – od napadení poměrně běžným roztočem kleštíkem včelím (způsobujícím známou varroázu)až po krádež, ovšem jedno z nich je zvláště závažné: mor včelího plodu, tedy bakteriální onemocnění larev. Jakmile se nákaza vyskytne, nezbývá než pod veterinárním dohledem spálit veškerá včelstva.
Nepodceňujte zoohygienu
Dříve býval včelí mor mnohem běžnější než dnes. V současnosti se jeho výskyt v České republice podařilo omezit na poměrně nepatrná ohniska, která dohromady nepokrývají ani desetiny procenta území. I přesto o něm panuje zvýšené povědomí a situaci pravidelně mapuje Státní veterinární správa, která vydává příslušná nařízení. Zajímavé je, že u divokých včel se toto onemocnění vyskytuje jen velmi zřídka. Jeho propuknutí je tedy primárně vázáno na umělé úly, především na ty se zanedbanou zoohygienou.
Mor včelího plodu princip nákazy
Bakterie včelího moru zvolily poměrně úspěšnou reprodukční strategii. Jejich mimořádně odolné spory přebývají v půdě, kde jsou schopny přežít i několik let ve vegetativním stavu. K nákaze dojde ve chvíli, kdy sporu včelí dělnice náhodně zanese do úlu a pozře ji včelí larva. Takřka ihned pak dochází k vyklíčení a rychlému množení.
Patogenní organismus produkuje toxické enzymy, které pomalu rozkládají tělo larvy a zamořují ji zplodinami metabolismu. Nakonec larva hyne na sepsi a její vysychající organismus zůstává na dně plástve. Dospělé včely mají tendenci špinavé plástve čistit, čímž se nákaza šíří dál. Na rozdíl od larev jsou však dospělci vůči sporám imunní a ty nejsou schopny v žaludku hmyzu vyklíčit. Ovšem skrze výkaly se úspěšně šíří a jsou zkrmovány plodu.
Co dělat proti moru včelího plodu
Jak včelař pozná, že jeho včelstvo bylo zákeřnou bakterií napadeno? První příznaky jsou bohužel patrné až ve chvíli, kdy už je na protiopatření pozdě. Nakažené buňky zavíčkovaných pláství jsou nápadně odlišná od těch zdravých a lze zaznamenat charakteristický klihovitý zápach produkovaný hnijícími larvami, které získávají šedožlutou barvu. Napadené buňky posléze vysychají.
Nákaza včelím morem obvykle začíná pozvolným nástupem a naplno se projeví teprve ve třetí až čtvrté sezoně. Prokázat ji lze pouze laboratorně pomocí mikroskopické diagnostiky. Při zpozorování je nutné provést nezbytná zákonná opatření k zamezení šíření nákazy, tj. především vymezení ohniska a spálení postiženého úlu a veškerého včelařského vybavení.
Založit nové včelstvo je na možno až s ročním odstupem.
